Hromada a kolečko

Každý problém, projekt nebo životní situace je vlastně úkol. Takový úkol je jako hromada uhlí za vraty – nikdy nezmizí najednou. Má vždy svůj začátek a konec a mizí jen "kolečko po kolečku".

Jak mě 60 metráků uhlí naučilo překonávat velké věci

Když je člověku deset let, nepřemýšlí o projektovém řízení ani o tom, jak řešit složité situace. Přesto mě jedna obyčejná hromada uhlí naučila princip, ze kterého těžím celou svou kariéru.

Před náš dům tehdy vysypali obrovskou hromadu uhlí, která měla skončit ve sklepě vzdáleném 25 metrů. Dostali jsme s bratrem úkol: Uklidit ho tam.

Spolupráce s o dva roky starším bratrem nebyla snadná, proto bylo nutné vymyslet funkční systém:

• Bratr dostal lopatu a místo u hromady (nakládal).
• Já se chopila kolečka (vozila jsem a sypala, naštěstí "plná" z kopce dolů).
• Pravidelný audit: Když se uhlí u okénka nahromadilo, musela jsem vlézt do sklepa a odhrabat ho, aby se proces nezasekl.
• Motivace týmu: Mezitím jsem bratrovi vrazila svačinu, aby zůstal klidný a hlavně aktivní.

Kolečko po kolečku hromada zmizela. Tehdy jsem to nevěděla, ale tam vznikl způsob uvažování, který používám ve své profesi dodnes.

1. Velké věci často vypadají jako velká hromada uhlí

Klienti za mnou přicházejí až ve chvíli, kdy jim "teče do bot". Ať už jde o rodinné finance, nový byznys projekt, nebo náročnou životní změnu. Vidí před sebou jen obrovskou masu povinností. Neví, kde začít, a propadají panice.

Jenže tou největší překážkou není samotný rozsah té věci. Je to pocit, že ji musíme zvládnout celou najednou. To však nikdy nejde. Stejně jako neodvezete najednou 60 metráků uhlí. Jakmile ale celou situaci přijmete jako jeden velký úkol složený z menších částí, změní se pravidla hry.

2. Kolečko po kolečku

Každý velký úkol, projekt nebo krizový plán se realizuje stejně. Nejdříve zjistíme, kde je první kolečko. Co je potřeba udělat dnes? Ne za měsíc, ne příští týden. Dnes.

Pak následuje další krok a další období. Najednou člověk uvidí, že se věci hýbou správným směrem a z té obrovské hromady práce reálně ubývá.

3. Občas je potřeba vlézt do sklepa

Nestačí jen bezhlavě makat a vozit. Kdybych tehdy nešla do sklepa odhrnout uhlí od okénka, celý proces by se zastavil. A kdybych vlezla do sklepa bez podání svačiny bratrovi, byla bych na to sama.

I v pracovních projektech nebo v osobním životě je to stejné. Někdy je prostě potřeba se zastavit, udělat si revizi, doplnit informace, vyřešit skrytou překážku v zázemí a teprve potom pokračovat v odvozu dalšího kolečka. A nikdy nezapomínejte na svůj tým.

4. Každá hromada nakonec zmizí

Tato metafora neříká, že naše úkoly, projekty nebo těžké životní etapy jsou malé nebo snadné. Říká ale, že pokud budete pokračovat krok za krokem, kolečko po kolečku, dojdete do cíle. Vše má svůj začátek a konec.

Ve chvíli, kdy přestanete hledět na ten obří celek a soustředíte se jen na aktuální náklad, objeví se úleva. A to je začátek každého úspěšného zvládnutí situace.

Realita o realitách

Přesně takhle to funguje i při prodeji nebo koupi nemovitosti. Celý proces je dlouhý, plný přísných pravidel, povinností a papírování. Pro spoustu lidí je to obří, děsivá hromada. I v realitách je proto nutné postupovat kolečko po kolečku. A hlavně – občas musíte sami (nebo s vaší podporou) "vlézt do sklepa" a vyřešit skryté právní či technické zádrhele, aby se celý obchod nezastavil.

A já do toho sklepa klidně vlezu za vás. Mám za sebou roky praxe a zkušenosti, které mi pomáhají každou nečekanou situaci vyřešit dalším odvezeným kolečkem, ne novou hromadou.